The Beatles

Beatles jsou největ?í a také nejvlivněj?í skupinou v historii populární hudby. Během pouhých 8 let společné činnosti stihli Lennon a McCartney slo?it některé z vůbec nejkrásněj?ích melodií z celého 20. století. Stačí připomenout "Yesterday", "Michelle", "Hey Jude" nebo "Fool On The Hill". Také z komerčního hlediska nemají na světě konkurenci - celosvětový prodej nahrávek Beatles se odhaduje na neuvěřitelnou 1 miliardu kusů! Dal?ím ojedinělým rekordem je umístění pěti singlů na čele americké hitparády 31. března 1964 (na prvních pěti místech figurovaly "Can't Buy Me Love", "Twist And Shout", "She Loves You", "I Want To Hold Your Hand" a "Please Please Me"). Ve své kariéře pokládali jeden základní kámen rocku za druhým: prosadili model rockové skupiny bez dominantního zpěváka - leadera; u? od začátku natáčeli celé desky a ne jen singly, jak tomu bylo dříve zvykem; do své hudby přetavovali podněty z ostatních ?ánrů i kultur; přestali hudbu chápat jako pouhou komerci; pou?těli se do experimentování s mo?nostmi nahrávacího studia; ovlivňovali své fanou?ky i v oblékání a módě (a délce vlasů!); jako první začali koncertovat na obřích fotbalových stadionech, atd. atd.
Historie Beatles je poměrně známá, a proto jsem se zaměřil hlavně na jejich začátky a na pozadí rozpadu skupiny v roce 1970. Od věci v?ak není ani pozděj?í sólová kariéra Johna Lennona (byl jediným Beatlem, kterému se podařilo na svých albech dosáhnout umělecké úrovně společných nahrávek), tak?e jsem sestavil i samostatnou stránku

s jeho portrétem. Pro podrobněj?í seznámení s nepochybně zajímavým příběhem legendy Beatles doporučuji předev?ím vynikající biografii Antonína Matznera "Beatles: Výpověď o jedné generaci" z r. 1987 (vloni vy?lo druhé vydání).
Počátky Beatles sahají do roku 1957(!), kdy do Lennonovy středo?kolské kapely Quarryman při?el McCartney, hrající tehdy na kytaru a piáno. O rok později se přidal teprve patnáctiletý Harrison, který s nimi začal vystupovat na ?kolních večírcích a podobných akcích a zapsali se do povědomí vznikající liverpoolské scény. Po vzoru amerických r'n'r kapel si změnili název na John And The Moondogs, který potvrzoval Lennonovo dominantní postavení (v?ak byl také nejstar?í). V té době při?li o baskytaristu a na neobsazené místo přijali Lennonova spolu?áka z výtvarné fakulty Stuarta Sutcliffa. Ten se později stal autorem názvu The Silver Beetles (podle skupiny Buddy Hollyho Crickets - cvrčci), který Lennon postupně upravil na Beatles. Sestava se ustálila po příchodu bubeníka Peta Besta. V tomto pětičleném obsazení obehrávali v Liverpoolu oblíbené skladby svých amerických vzorů Everly Brothers, Presleyho, Chucka Berryho, Buddy Hollyho a dal?ích.
V r. 1960 se jim podařilo vyjet do Hamburku, kde hráli půl roku po obskurních nočních klubech v zábavné čtvrti St.Pauli. Po návratu si sjednali anga?má v hudebním klubu Cavern, kde pravidelně vystupovali, tříbili repertoár a získávali dal?í příznivce. V r. 1961 vyjeli do Hamburku podruhé, aby tam doprovázeli tehdy slavného britského rockera Tonny Sheridana. Ten jim umo?nil seznámit se také s nahrávací technikou (je?tě dost primitivní) a natočit několik skladeb včetně "My Bonnie". Tato nahrávka zapříčinila, ?e se o Beatles začal zajímat Brian Epstein, v té době seriózní vedoucí seriózní pobočky otcovy sitě prodejen desek s vá?nou hudbou a jazzem. Kdy? se mladí zákazníci začali shánět po singlu "My Bonnie" (vy?el jen v Německu), Epstein neváhal a ?el si skupinu do "Jeskyně" poslechnout. Zalíbila se mu jejich ?ivelnost a vitalita a 24.1. 1962 se stal jejich mana?erem s 25% podílem z honorářů. To u? s nimi nehrál Sutcliffe, který zůstal v Hamburku (o rok později zemřel na mozkový nádor). Zastoupil ho McCartney, který se hladce přeorientoval na baskytaru. Po roce usilovného shánění vydavatelské smlouvy uspěl Epstein u malé značky Parlophone spadající do koncernu EMI. Řídil ji na svůj věk ostřílený producent George Martin, který si Beatles poslechl a po počátečním váhání s nimi podepsal smlouvu. Je?tě předtím si v?ak vymínil výměnu Pete Besta, který podle něj nehrál na patřičné úrovni - tak se do Beatles dostal Ringo Star (při?el z respektované liverpoolské skupiny Rory Storm And Hurricanes).
První nahrávkou se stala "Love Me Do", kterou u? slo?ili Lennon s McCartneym, ale při nahrávání jim musel Martin notně pomáhat. Po Epsteinově chytré kampani u rozhlasových disk?okejů se skladba prosadila a na sklonku roku obsadila 17. příčku britské hitparády. Po druhém singlu "Please Please Me" (po jeho? natočení Martin prorocky prohlásil "Chlapci, právě jste natočili svůj první No.1 hit") následovala celá deska Please Please Me (nahraná za jediný den!), na které se střídaly vlastní skladby (vedle zmíněných singlů např. "I Saw Her Standing There" nebo "P.S. I Love You") s převzatými ("A Taste Of Honey", "Twist And Shout"...)
Následující rok přinesl tři hity "From Me To You", "She Loves You" a "I Want To Hold Your Hand" a o Beatles se dozvěděl celý svět. "From Me To You" zahájila nevídanou řadu 11 singlových jedniček v Británii, kterou přeru?ilo a? 2. místo revoluční nahrávky "Penny Lane/Strawberry Fields Forever" v r. 1967. Nasadili také z dne?ního pohledu sebevra?edné tempo ve vydávaní desek, "chrlili" v průměru 2 ročně, ani? by tím utrpěla jejich kvalita. Kouzlu skupiny podlehla brzy i Amerika, na koncertech rozvá?něné fanynky křičely tolik, ?e Beatles ani nesly?eli, co zpívají a hrají. Propukla obrovská, často a? hysterická vlna Beatlemánie, která trvala a? do r. 1965. Tento úspěch otevřel brány invazi britských kapel na americký trh - více ne? vřelého přijetí se tam dostalo i Rolling Stones, Animals, Dave Clark Five nebo později The Who. Britská scéna tak načas zastínila americké skupiny, které se vzchopili a? po 2 letech nástupem The Byrds, kteří účinně zkombinovali Dylanovu lyrickost a melodické mistrovství Beatles.
Popularita Beatles se je?tě vystupňovala po uvedení filmu A Hard Day's Night (re?ie Richard Lester), ve kterém herecky zazářil Lennon a překvapivě také Ringo. Přes ubohý děj zabral také Help! z r. 1965. Na film nezanevřeli Beatles ani v pozděj?ích letech - ve vlastní re?ii natočili psychedelický výlet Magical Mystery Tour (1967) a podíleli se také na podařené kreslené "pohádce" Yellow Submarine re?iséra George Dunninga a výtvarníka Heinze Edelmanna.
Při obrovském pracovním nasazení stíhali je?tě koncertovat po celém světě, co? je v?ak čím dál více unavovalo, a tak v r. 1966, po vydání mistrovského alba Revolver s koncerty úplně přestali - zčásti kvůli neustávající hysterii diváků a zčásti proto, ?e jejich čím dál slo?itěj?í skladby na pódiu ve čtyřčlenném obsazení prostě ne?ly zahrát. Dal?í příčinou mohla být neochota cestovat a podrobovat se neustále protidrogovým prohlídkám (marihuanu a LSD začali u?ívat od roku 65) a také novinářská válka, kdy zejména v USA vět?ina komentátorů ostře odsoudila Lennonův ne??astný výrok o tom, ?e "Beatles jsou teď populárněj?í ne? Je?í? Kristus" (uveřejnil jej 4.3.1966 deník Evening Standard). O to víc se v?ak mohli zaměřit na skládání a studiové experimenty, které vyústily v zřejmě nejlep?í desku v?ech dob - Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (1967). Je?tě předtím přijal Lennon nabídku Richarda Lestera a zahrál si v jeho novém filmu, protiválečné satiře z časů 2. sv. války How I Won The War. Z filmování si Lennon kromě nové herecké zku?enosti přivezli dobové drátěné brýle s kulatými obroučkami, které následně vstoupily do historie jako "lennonky".
V následujících letech se Beatles po hudební stránce stále rozvíjeli, příjimali podněty od nových mlad?ích skupin, ale také z východní kultury a nábo?enství. K tomu tíhl nejvíce Harrison, který si opatřil i tradiční indický strunný nástroj sitar, který zdobí aran?e plno skladeb z tohoto období. Po obchodní stránce v?ak takové úspěchy neměli. 27.8. 1967 zemřel na předávkování barbituráty Brian Epstein, čím? začal pozvolný rozpad skupiny, by? si to zatím nikdo z nich neuvědomoval. Zalo?ili vlastní nahrávací společnost Apple, na které začali vydávat jak své desky, tak nahrávky mladých talentů, které se rozhodli podporovat. Hospodařili v?ak více ne? velkoryse a málem zkrachovali. Finanční zále?itosti jejich firmy dal do pořádku a? Allen Klein v r. 1969.
V průběhu roku 1968 se Lennon sblí?il s japonskou umělkyní Yoko Ono a v březnu následujícího roku se na Gibraltaru vzali. Ostatním Beatlům v?ak do oka zrovna nepadla (upřímně řečeno, není se co divit), a tak sná?eli její stále častěj?í přítomnost (účastnila se dokonce i nahrávacích frekvencí) velmi nelibě. První polovina roku 1969 byla ve znamení vichřice jménem Klein. S vervou se pustil do reorganizace společnosti Apple Corps, vět?inu stávajících zaměstnanců propustil (a byli mezi nimi i osobní přátelé Beatles) a do vedení dosadil své lidi. O svých obchodních schopnostech v?ak nenechal nikdo pochybovat - při tvrdých jednáních s EMI zrevidoval stávající vydavatelskou smlouvu a výsledkem bylo zvý?ení honorářů z nových nahrávek o 50%, plus okam?ité zvý?ení tantiém za prodej star?ích desek o 28%. Jediným jeho ústupkem bylo právo EMI na vydávání libovolných reedic a kompilací (díky tomu mohly v 70. letech vyjít dvojalba The Beatles 1962-66, The Beatles 1967-70 a Rock'n'Roll Music. K du?evní rovnováze členů skupiny také nepřispěl neúspěch projektu Let It Be - album dosud le?elo v podobě 35 hodin neutříděných nahrávek u EMI a nikdo nevěděl, co s tím. ?lo o to, ?e Lennon prosadil, aby se natáčelo co mo?ná nejvíc ?ivě, bez dodatečných střihů a úprav - z toho důvodu se také nahrávání neúčastnil osvědčený George Martin. Lennonovi ale projekt brzo přerostl přes hlavu a tak se daly nahrávky k ledu (do konečné podoby je nakonec na Kleinův pokyn upravil Phil Spector - a nutno říct, ?e ne zrovna ??astně).
V polovině roku se Beatles, přes v?echny rozmí?ky a pohromy, které je pronásledovaly, odebrali je?tě jednou do studií EMI, aby zde natočili svoji labutí píseň - LP "Abbey Road" (byl to McCartney, kterému se podařilo ostatní Beatles přesvědčit, Lennon byl zpočátku proti). Na rozpory zapomněli a nechali se pohltit magií společné práce a obnoveným tvůrčím elánem. Deska vy?la v říjnu, tři měsíce po začátku natáčení a za podpory Kleinovy masivní kampaně lámala v?echny rekordy - za první rok se jí prodalo na tu dobu astronomických 5 milionů kusů. Přes tento úspěch se v?ak Beatles rychle roze?li ka?dý za svou prací - Lennona zaměstnávala jeho skupina Plastic Ono Band (u? v září ji představil na rockovém festivalu v Torontu), Ringo si zahrál ve filmu "The Magic Christian", Harrison připravoval materiál na sólovou desku a McCartney se věnoval své novoman?elce Lindě Eastman. Přesto?e se Lennon sna?il vydat svoji novou nahrávku "Cold Turkey" pod hlavičkou Beatles (nakonec ji vydal sólově), bylo zřejmé, ?e o dal?í spolupráci nemá zájem. Kdy? při?el McCartney s my?lenkou obnovit koncertní aktivitu skupiny několika neohlá?enými koncerty v malých klubech mimo Londýn, odbyl Lennon jeho nabídku úsečnou větou: "S tím se jdi vycpat, já u? Beatle nejsem!" Paul se sna?il protestovat: "Ale přirozeně ?e se?..." "Nejsem!" vyjel John. "Nerozumí? mi? Je to pryč! Pryč! Chci rozvod. Jako kdy? jsem ode?el od Cynthie! Jak ti to mám jinak nacpat do tý tvý zatracený palice?" Na veřejnost se tahle hádka zatím nedostala, ale na sklonku roku 1969 bylo přinejmen?ím Lennonovi a McCartneymu jasné, ?e Beatles u? fakticky neexistují.
Posledním hřebíčkem do rakve byl Spectorův mix Let It Be. Kdy? si McCartney poslechl konečnou verzi desky, kterou Spector "vylep?il" ?enskými sbory a smyčci, byl zdrcen. Sna?il se je?tě zasáhnout a přes Kleina u Spectora intervenoval, ale bylo ji? pozdě. Vyprovokován touto událostí, ohlásil McCartney 10. dubna 1970 novinářům, ?e Beatles opou?tí. Druhý den vy?el v New York Times pod titulkem "McCartney se trhnul od Beatles" obsáhlý článek Alvina Shustera, v něm? jsou citována McCartneyho slova o o příčinách jeho odchodu jako výsledku "osobních rozdílů v názorech, odli?ností v pohledu na obchod i hudbu". Článek končí opatrnou, ale zřetelnou nará?kou na podíl Yoko Ono: "Některé pověsti naznačují, ?e pan McCartney a ostatní Beatles byli ne??astní z narůstajícího vlivu choti pana Lennona a nebyli ochotni přijmout pátého Beatla."
LP Let It Be vy?lo a? v květnu, tedy "posmrtně". Je poněkud nevyrovnané, zřejmě nejslab?í ze v?ech alb Beatles (kdy? nepočítám Yellow Submarine), to ale je?tě neznamená, ?e je výjimečně ?patné. Dobrá polovina skladeb je rozhodně nadprůměrných - vedle singlů "Get Back", "Let It Be" a "The Long And Winding Road" zaujmou hlavně Lennonova "Dig A Pony" a McCartneyho(!) procítěné rythm&blues "I've Got A Feeling".
Co dělali členové Beatles po tomto rozchodu, by nemělo být obsahem této stránky, přesto alespoň stručně: Lennon pokračoval s Plastic Ono Band, s kterými v první polovině 70. let vydal 4 výborné desky (zbytek si mů?ete přečíst na samostatné Lennonově stránce. McCartney nastoupil na komerčně mimořádně úspě?nou sólovou dráhu - na začátku 90. let se jeho majetek odhadoval na 1 mld liber, po umělecké stránce v?ak jeho desky moc přínosné nebyly (ač je k tomu rockovým tiskem neustále nabádán, stále nezbavil svoji produkci jisté povrchnosti - i kdy? loňská Flaming Pie je po letech výjimečně podařená). George Harrison začal pozoruhodně - v r. 1970 vydal výborné trojalbum All Things Must Past (s hitem "My Sweet Lord"), kterou v?ak ji? nepřekonal. V roce 1971 organizoval hvězdný dobročiný dvojkoncert "For Bangla Desh". Později hostoval na řadě desek svých kolegů (Clapton, Dylan, Petty), věnoval se také filmové produkci - ale nijak úspě?ně, říká se, ?e se oddlu?il a? v 90. letech megaprojektem Anthology. Ringo Starr vydal na počátku 70. let 2 neuspokojivé kolekce starých evergreenů, pověst mu spravila a? hitová deska Ringo (1973), ale od té doby také zrovna nezáří (i kdy? letos vydal zbrusu nové album "The Vertical Man" se spoustou hostujících hvězd - Steve Tylerem, Alanis Morissette, a dal?ími.)
Poslední aktivitou bývalých Beatles bylo vydání raritních rozhlasových nahrávek Live At The BBC (1994) následované ji? zmíněnou "Antologií" - v roce 1996 vy?ly postupně 3 2CD Anthology I, II, III, diskutabilní singly "Free As A Bird" a "The Real Love" a ?estidílné video "Anthology", které je z celého projektu asi nejhodnotněj?í. Samotná alba obsahují rarity pro skalní fanou?ky a rockové odborníky (vedle nikdy nevydaných skladeb jde o nepou?ité verze známých hitů a také několik koncertních nahrávek). Plno nezasvěcených zákazníků si tento komplet mylně kupovalo jako reprezentativní výběr nejlep?ích nahrávek skupiny, tím jsou v?ak jenom dvojalba The Beatles 1962-66 a The Beatles 1967-70, která v?em vřele doporučuji.

Nejlep?í alba Beatles:

««««« Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (Capitol, 1967)
Nejlep?í rockové album v?ech dob, které změnilo tvář populární hudby jako ?ádné jiné. V superlativech se dá mluvit takřka o v?em - revoluční obal, revoluční texty a koncepce alba, revoluční navazování skladeb bez obvyklých pauz a hlavně revoluční zvuk a produkce celého alba, které zní dodnes plně a dynamicky. Beatles se rozhodli, ?e přestanou koncertovat a o to více se zaměří na studiové experimenty. Do studií na Abbey Road se zavřeli na 4 měsíce a výsledkem byl nejprve novátorský dvojsingl Strawberry Fields Forever / Penny Lane a pak u? samotné album. Ze spousty nezapomenutelných skladeb bych jmenoval "She's Leaving Home" s velice působivým McCartneyho zpěvem a hlavně závěrečnou "A Day In The Life", která je asi umělecky nejpozoruhodněj?í skladbou v celé tvorbě Beatles. V půlce je Lennonova skladba na minutu přeru?ena McCartneyho vsuvkou s úplně jiným rytmem a ne? začne Lennon znovu zpívat o dírách na silnici v Blackburnu, zapojí se do skladby čtyřicetičlenný symfonický orchestr s podivnou gradující "kakofonií" klouzající od hlubokých basů a? k nejvy??ím tónům. Po poslední sloce opět nastupuje orchestr, aby byl jeho vygradovaný part ukončen neslýchaně mohutným varhanním akordem. V rocku není působivěj?ího místa, jen si to poslechněte.

««««« Abbey Road (Apple, 1969)
Ačkoliv Abbey Road bylo vydáno před Let It Be, je ve skutečnosti labutí písní skupiny. Zajímavé je pozadí vzniku této desky, Beatles po neúspě?ném nahravání Let It Be byli těsně před rozpadem, ale přesto se je?tě jednou se?li, aby ze sebe dostali to nejlep?í, co v nich je. A vzepjali se opravdu k mimořádnému výkonu. Na první straně najdeme vedle rozverných písniček "Maxwell's Silver Hammer" a "Octopus's Garden" také Harrisonovy nádherné melodie "Something" a "Here Comes The Sun" a Lennonovo drsné rythm&blues "I Want You (She's So Heavy)". Druhá strana je je?tě pestřej?í. V 25 minutách je poskládáno 11(!) skladeb, které se nenásilně střídají bez jakýchkoliv pauz. Musím jmenovat slo?itě strukturovanou "You Never Give Me Your Money" s hořkým textem adresovaným tehdej?ímu mana?erovi skupiny samozvanému Allenu Kleinovi, excelentní vícehlasy v jemných "Because" a "Sun King", říznou "Mean Mr. Mustard" a také famózní Ringovo sólíčko na začátku finálové "The End". Bohu?el krátce po dokončení alba se Beatles vinou Lennona, kterého zaměstnávali projekty s Yoko Ono, rozpadli. Je to o to smutněj?í, ?e ani jeden Beatle u? umělecké úrovně nejlep?ích společných nahrávek nedosáhl (snad jen Lennon se jim na svých prvních albech alespoň přiblí?il).

««««« The Beatles, 2 LP (Apple, 1968)
Lennon kdysi prohlásil, ?e na "Bílém dvojalbu" není hudba Beatles, ale jen písničky Lennona, McCartneyho a Harrisona hrané Beatles. To ale vůbec neznamená, ?e by jim to neladilo, právě naopak! Beatles při?li po monumentálním konceptuálním Sgt. Pepperovi s naprosto neuspořádanou kolekcí téměř 30 skladeb, které Antonín Matzner ve své výborné biografii Beatles charakterizuje rčením "ka?dý pes jiná ves". Jiří Černý v Melodii je?tě výsti?něji pí?e o "procházce historií pop music". ?ok způsobil fanou?kům také nezvykle strohý bílý obal alba, tak odli?ný od pestré kolá?e na Sgt. Pepperovi. Přesto se stalo právě po "Ser?antovi" nejprodávaněj?ím albem Beatles, a to rozhodně zaslou?eně. Bez jakýchkoliv uměleckých a novátorských ambicí slo?ili tři desítky "obyčejných", ale skvostných písniček, které natočili "obyčejně", ale přitom mistrně vět?inou v klasickém rockovém obsazení. Ale nebyli by to Beatles, kdyby se nenechali ovlivnit tehdy novými hudebními směry (např. náznaky reggae v "Ob-la-di, Ob-la-da", bluesrocková kytara přizvaného Erica Claptona v "While My Guiter Gently Weeps", nashvillskou country music zavánějící "Don't Pass Me By", zemitý rock jako od The Who v "Helter Skelter") a přeci jenom si občas nezaexperimentovali - a? u? v textech ("Glass Onion", "Cry Baby Cry") nebo v hudbě a aran?ích ("Revolution 9", "Happiness Is A Warm Gun"). Právě Bílé dvojalbum by si vět?ina rockových publicistů přibalila na pověstný opu?těný ostrov.

««««« Revolver (Capitol, 1966)
To u? není populární hudba, to je umění! Jak v textech ("Eleanor Rigby", "She Said, She Said"), tak v hudbě ("Taxman", "I'm Only Sleeping", "Tomorrow Never Knows") si Beatles zaexperimentovali jako je?tě nikdo před nimi a připravili si půdu pro následujícího Sgt. Peppera. Pravdou je, ?e se v době svého vydání Revolver nestřetl s pochopením vět?iny fanou?ků (je dodnes s 3 miliony kusů nejhůř prodávaným albem skupiny) a a? čas ukázal, o kolik Beatles předběhli dobu. U? od konce 60. let se tato nahrávka pravidelně objevuje na prvních místech v anketách o nejlep?í, nejvýznamněj?í nebo nejprogresivněj?í album v?ech dob. Moje nejoblíbeněj?í jsou samozřejmě "Eleanor Rigby" a myslím trochu nedoceněná "Got To Get You Into My Life".

««««« Rubber Soul (Capitol, 1965)
První mistrovské dílo Beatles, zřetelně inspirované Dylanem a pokusy s LSD. Oproti a? naivně jednoduchým textům z prvních alb působí tyto skladby jako poezie. Stále se zabývají stejnými tématy, ale pou?ívají metafory, humor a ironii (např. v půvabné Lennnonově "Norwegian Wood"). Je?tě revolučněj?í změnu v?ak přinesla hudební slo?ka - propracované barevné aran?e, originální harmonie a rytmy, neobvyklé melodie. Z alba je sly?et vliv dylanovského elektrifikovaného folku i černého soulu Otise Reddinga (ostatně na tento druh hudby odkazuje i slovní hříčka v názvu alba - jinak rubber sole znamená gumová podrá?ka). Nezapomenutelné jsou Lennonův "Nowhere Man" a McCartneyho "Michelle".

««««« A Hard Day's Night (Capitol, 1964)
Oslnivá kolekce neobyčejně chytlavých a svě?ích písní. Za v?echny jmenuji "I'm Happy Just To Dance With You" a "Can't Buy Me Love". Album vznikalo během natačení stejnojmenného filmu, neobsahuje ale ?ádné slabé písně jako soundtrack k Help! (přesto druhá strana desky za tou první viditelně zaostává).

««««« With The Beatles (Capitol, 1963)
Druhé album Beatles se jako celek nemů?e srovnávat s pozděj?ími celistvými koncepčními alby Revolver a Sgt. Pepper, ale zaujme ?ivelností a autentičností v?ech skladeb. Jak v rock'n rollových coververzích ("Roll Over Beethoven", "Money"), tak v původních kusech "It Won't Belong", "All My Loving", atd. vyzařuje z Beatles obrovská vitalita a spontánnost.

««««1/2 Beatles For Sale (Capitol, 1964)
Beatles For Sale je podobně jako Please Please Me nebo With The Beatles směsicí původních a převzatých skladeb. V textech jak McCartney, tak Lennon poněkud zvá?něli (také kvůli zničujícímu cestování a hysterii fanou?ků, dobře zachycené v Perném dni). Jediným bezstarostným lovesongem je "Eight Days A Week" ("...love you every day girl / always on my mind / one thing I can say girl / love you all the time"). Z převzatých skladeb vyčnívá "Rock And Roll Music" Chucka Berryho a "Honey Don't" Carla Perkinse.